Jan Egon Kolowrat Krakowský-Libštejnský

Stručná historie rodu Kolowratů

První zmínka o jméně Kolowrat pochází již z konce 13. století, z roku 1297. Doloženým předkem všech pozdějších pánů z Kolowrat, byl však až Albrecht z Kolowrat (1347 - 1391), jehož předkové se psali a pocházeli z vesnice Kolowraty u Průhonic a Uhříněvsi.

Při tvrzi v Kolowratech se ještě také připomíná jistý Mladota z Kolowrat, který měl jako erbovní znamení orlici - pozdější znak všech linií Kolowratů.

Albrecht Kolowrat byl ve službách krále Karla IV. a v letech 1361 - 1363 maršálkem jeho manželky Anny Svídnické. Byl třikrát ženat a s druhou manželkou Annou ze Slavětína měl čtyři syny: Albrechta, Mikuláše, Purkarta a Herforta, z nichž první Albrecht, byl praotcem linie Libštejnské a Krakowské. Během 14. a 15. století se rod rozdělil do osmi linií -
na Libštejnské, Kornouzské, Žehrovické, Bezdružické, Novohradské, Maštovské, Černominské a Krakowské z Kolowrat.

Do našich dob dožila jen větev poslední.

Linie Krakowských - Liebštejnských z Kolowrat, má své jméno po hradech Krakovci a Libštejně. Tyto přídomky může tato větev rodu užívat od smrti Zdeňka Kolowrata v roce 1889, čímž se liší od nedávno zemřelého Tomáše Kolowrata, který byl jen Krakowský.

<<  Kolowrat Krakowský, hrabě Leopold, zkušený politik (1727-1809). Dopis s vlastnoručním podpisem. Vídeň, 14. 8. 1783.

Zdeněk Krakowský (1836–1892) přijel do Čech roku 1868, když musel převzít rychnovské panství. Ponořil se do pečlivého studia historie a vzorně uspořádal rodinný archiv. Po jeho smrti panství převzal Hanuš Kolowrat (1879–1955), který také patřil mezi iniciátory známé protinacistické petice českých šlechtických rodů z roku 1939.

Jeho syn Kryštof Kolowrat (1927–1999) byl tím, kterému po válce připadlo majorátní právo. Tehdy již byla správa rychnovsko - černíkovického velkostatku vnímána spíše jako rodinná povinnost a přítěž, než jako zdroj příjmů.
V únoru 1948 se Kryštof zúčastnil protikomunistické demonstrace, strávil několik měsíců ve vazbě a pak šel rovnou k PTP.
Pracoval u Státních lesů, v tkalcovské továrně nebo také asfaltoval silnici do Hradce Králové. V roce 1953 byl zatčen a uvězněn za protistátní činnost. Po roce 1968 musel emigrovat s rodinou do Rakouska.

Současným majitelem rychnovského panství je jeho syn Jan Egon (*1958)

Krátce z historie zámku v Rychnově nad Kněžnou

Dnešní vrcholně barokní podoba rychnovského zámku navazuje na starší pozdně renesanční patrový objekt a jeho ranně barokní dostavbu pravděpodobně od Domenica Orsiho z let 1676 - 1690.

Hrabě František Karel Kolowrat Libštejnský vyzval v roce 1719 k přestavbě původního staršího šlechtického sídla Jana Blažeje Santiniho - Aichela, architekta, který již pro Kolowraty vystavěl Kolowratský palác v Praze na Malé Straně. Santiniho přestavba z první čtvrtiny 18. století dala rychnovskému zámku mimo jiné, také výrazné střechy s polopatrovými nástavci a vikýři. Impozantnost vstupního průčelí zvýraznily dvě hranolové věže, jenž byly krátkými spojovacími křídly zakomponovány do mimořádně široké jihozápadní části zámku.