František Schlik

Stručná historie rodu Schliků

Schlikové byli královskými a císařskými úředníky, vojáky, diplomaty, církevními hodnostáři, byli i vzbouřenci a rebely, ale prosluli také jako dobří hospodáři.

Když se zamilovali, neváhali uzavřít i nerovný sňatek.

Dějiny naší země pomáhají psát od 14. století.

Příběh rodu se začíná v Chebu, kde ve 14. století žil Jindřich Schlik rytíř z Lažan. (V rodině se ovšem traduje, že Schlikové pocházejí ze saského Fojtlandu, kde je již ve 13. století zmíněn jakýsi Gotfridus Sliko.)
Zmíněný Jindřich obchodoval se suknem a také měl pronajata všechna cla ve městě. Byl váženým členem městské rady a jejím jménem také často jednal. Měl dceru a pět synů.
Právě jeden z nich, jménem Kašpar, se stal zakladatelem moci rodu.

Kašpar Schlik byl doktor práv, která studoval na prastaré univerzitě v italské Boloni, byl také dvořanem císaře a krále Zikmunda, kterého provázel na jeho zahraničních cestách. Získal si důvěru panovníka svými diplomatickými schopnostmi a stal se nejvyšším kancléřem. V roce 1437 byl povýšen do panského stavu, stal se říšským hrabětem, svobodným pánem z Bassana a Holíče. Kašpar Schlik, byl prvním nositelem hraběcího titulu v zemích království českého a prvním světským kancléřem. Při koncilu v Kostnici vedl plamennou řeč ku prospěchu mistra Jana Husa.

Snad nejznámějším nositelem jména Schlik v historii je Jáchym Ondřej Schlik, který se za stavovského povstání v letech 1618 až 1620 stal jedním z direktorů a byl rovněž hlavním mluvčím českých stavů. 21. června roku 1621 vstoupil v černé aksamitové sukni provázen čtyřmi luteránskými knězi, jak zaznamenali v dobových zprávách, jako první ze sedmadvaceti českých pánů na popraviště na Staroměstském náměstí.

Historické sídlo rodiny Šliků, je zámek Jičíněves. V současné době zde opět žijí Schlikovi - Ing. František Schlik a jeho paní Kunhuta, rozená hraběnka Bassculová. Rodině byl ovšem v restituci navrácen i další rodinný majetek - zámek Vokšice.

Krátce z historie zámku v Jičíněvsi

Barokní zámeček v Jičíněvsi, nechal postavit hrabě František Josef Schlik v letech 1715 - 1717, podle plánů Jeana Baptisty Matheyho. Jedná se o třípatrovou budovu s mansardovou střechou, ukončenou věžičkou. K západnímu průčelí byla v roce 1730 přistavěna kaple vysvěcená sv. Antonínu Paduánskému a sv. Kříži.
Po dostavbě, sem byly přeneseny kanceláře správy panství - v té době to bylo celkem 48 obcí.

V tomto období sloužil také jako lovecký zámeček a to až do roku 1908, kdy se stal sídlem rodiny a začal být trvale užíván.
V roce 1948, byl samozřejmě zámek znárodněn a rodině bez náhrady odebrán.
Od tohoto roku však budova strádala a střídala majitele.

V roce 1949 sídlil na zámku Kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy, poté středisko pracovních záloh a následně byl zámek přiřknut státním aparátem Odbornému učilišti zemědělskému v Kopidlně.

V roce 1992 je však navrácen rodině Schliků, kteří v něm mají opět své sídlo.

Krátce z historie zámku ve Vokšicích

Vokšický zámek leží 2 km od Jičína. Ves stejného jména se poprvé v písemných pramenech připomíná roku 1327 a to v souvislosti s nedalekým hradem Veliš. Koncem 16. století v podstatě zanikla - ustoupila vrchnostenskému dvoru. Do zdejšího panského domu (tzv. tvrze) se přesunula v polovině 17. století (poté, co byl hrad Veliš z císařského rozkazu rozbořen) správa velišského panství. To už je po Albrechtovi z Valdštejna od roku 1635 jeho majitelem rod Schliků.

František Josef Schlik tu nechává kolem roku 1700 vystavět jednopatrový barokní zámek s parkem a ve stejné době v jihozápadní části Filip Spannbrucker staví podle návrhu Jeana Baptisty Matheye sýpku.

Tak jako zámek v Jičíněvsi, má i architektura vokšického zámku řadu vazeb s okolní krajinou a krajinnými liniemi Mariánské zahrady. Dosud zřejmá je středová osa, která míří od zámku až ke vzdálenému kostelu sv. Petra a Pavla v Konecchlumí a osa severovýchodní, která míří k Jičínu. Málo znatelná je však linie pro schlikovskou krajinu nejvýznamnější - a to spojnice vokšického zámku přes lokalitu kaple Anděla Strážce s kaplí na vrcholu Loretě. Klasicistní kaple sv.Rosalie vedle zámku sloužila původně jako střelnice pro generála Františka Jindřicha Schlika.

U zámku také stával v letech 1835 - 1929  hraběcí pivovar, který založil hrabě Ervín Schlik (1852 - 1906).

Zrušení se dočkal roku 1926, kdy vstoupil nejmladší syn Františka Schlika (1854 - 1925) Jindřich do akciové společnosti pivovaru v Klášteře - Hradišti nad Jizerou.
V roce 1927 pivovar vyhořel a budova byla využívána již jenom jako skladové prostory pivovaru Klášter.