Historie knoflíkářské výroby v obci Peterswald
S ubývajícími lesními porosty, vysoko položenými zemědělskými pozemky s kamenitou půdou a malými výnosy plodin, začali obyvatelé liboucheckého údolí hledat nový zdroj obživy.
Základem průmyslové výroby se staly zkušenosti práce s kovem.
Od nepaměti byly na obou stranách hranice železné hamry - kovárny a tavírny kovů, které ve třicetileté válce zanikly.
Již v roce 1757 vyráběl Christian Hiecke v Petrovicích cínové přezky a rok 1770 je datem zrození prvních cínových knoflíků v severních Čechách.
V Petrovicích se již od počátku 19. století vyráběly cínové a mosazné lité knoflíky, rukavicové knoflíky a kalhotové spony u továrníka Antona Schönbacha, kolem roku 1840 přibyla výroba sedlářského zboží Franze Wolfa (růžice, přezky, ostruhy) ze slévárénské mosazi a následovali další.
Učedníci původních firem Hiecke a Schönbach vyrostli ve zdatné řemeslníky a výroba knoflíků z Petrovic si našla brzy odbytiště v celé Evropě. Mimo knoflíků zapínacích, získávaly stále větší oblibu i knoflíky ozdobné - indické, filigránové, kravatové jehly, knoflíčky manžetové, límcové a náprsní.
l.světová válka s sebou přinesla přerušení existujících obchodních spojení, zúžená odbytiště a stagnující výrobu knoflíků. Celková situace ve výrobě a odbytu, zhoršená nezaměstnaností, přinutila ke změnám výrobního programu.
V továrnách a dílnách se tak začaly vyrábět rukavičkové a stiskací knoflíky, sponky, háčky, poutka, deštníkové kování, odznaky, brože, přezky, záclonové kroužky, zdrhovadla, zubní vrtáčky atd.
Nicméně i přes všechny tyto problémy, zůstala základem klasická výroba knoflíků.
Přehled historicky potvrzených výrobců:
Anton Franz Schönbach
Vznik: polovina 18. století
Místo: Peterswald No.118 (Petrovice čp.118)
Historie rodu Schönbachů se píše od poloviny 18. století, od chvíle, kdy začal v malém domku čp. 323 v horních Petrovicích vyrábět jednoduchá zdrhovadla Hans Joseph Schönbach. V roce 1765, se manželům Schönbachovým narodil syn, po otci opět Joseph. Po skončení školní docházky nastupuje ke svému otci do učení. Jednotvárná výroba ho však neuspokojuje a tak během času rozšiřuje výrobní sortiment o lité knoflíky z mosazi a cínu.
V té době se o něm již mluví jako o panu továrníkovi. Roku 1812 se narodil další pokračovatel rodu jménem Anton. O tři roky později otec Joseph umírá, v té době je již rodina Schönbachů známou a uznávanou v oblasti výroby knoflíků.
Aby nedošlo k přerušení kontinuity, provdává se roku 1821 vdova po Josephovi za bezdětného vdovce, továrníka a výrobce knoflíků Franze Schönbacha. Franz byl majitelem nemovitosti čp. 118, ve které zavedl tovární výrobu knoflíků již jeho otec.
Dědicem této továrny ustanovil Franz Schönbach (†1882) v roce 1838 svého vyženěného syna Antona, který ovšem rodinný podnik přebírá až počátkem roku 1880. O to intenzivněji však začal s přestavbou, jejíž výsledkem byl export vysoce kvalitních výrobků do celého světa. Bohužel již 13. září 1902 umírá.
Řízení podniku tak přešlo do rukou obou starších synů, 26-ti letého Franze a o dva roky mladšího Antona. Oba, stejně jako jejich otec, usilovně rozšiřovali rodinný podnik a tak mohli dávat práci skoro 300 zaměstnancům.
V roce 1906 přikoupili v Hellendorfu dřívější vodní mlýn na drcení písku, ze kterého vybudovali pobočku petrovické továrny. S rozšířením výrobní kapacity svých závodů rozšířili sortiment o kovové flitry, drobné kovové zboží a celuloidové knoflíky.
Během 1. světové války se zaměřili na uniformní knoflíky rakousko-uherské armády. Viditelným znamením prosperujícího podniku rodiny Schönbachů v Petrovicích, bylo nejen postavení továrního komínu s nápisem Schönbach, ale hlavně postavení nové obytné vily nedaleko továrny. Posledním vlastníkem továrny byl nejmladší z bratrů Rudolf.
Konec války znamenal konec úsporných opatření a počátek postupného ekonomického oživování firmy.
Ovšem v roce 1929 došlo k propadu akcií na americké burze a následnému hospodářskému kolapsu označovaného jako
Velká hospodářská krize, která zasáhla do ekonomiky na celém světě. Krize postihla i tradiční bohatý podnik
Schönbachů, který v roce 1930 zbankrotoval.
Celou rodinnou společnost, včetně vily získal Josef Rauchfuß z Tisé, který s dvěma syny, Ludwigem a Juliusem, založil novou firmu Josef Rauchfuß & Söhne. Sortiment rozšíři o sponky, knoflíky na uniformy, ale především se prosadil výrobou filigránských knoflíků. Josef Raufuß zemřel v roce 1934, podnik až do odsunu v roce 1945 vedli jeho synové Ludwig spolu s Juliusem.
Část textových podkladů byla převzata a zpracována ze Zpravodaje pro obec Petrovice roč.16, 3/2011
Karl Kühnel
Vznik: roku 1895
Místo: Peterswald No.61, 358 (Petrovice čp.61, 358)
Továrnu na výrobu knoflíků a kovového zboží, založil Karl Kühnel (*5.5.1864) roku 1895, ve svém rodném domě čp. 61 v Petrovicích, dolní vsi.
Výroba se specializovala na knoflíky kovové, ale i celuloidové, stiskací a manžetové a módní vymývané. Velké množství těchto knoflíků bylo vyváženo na indický trh. Dům, v kterém byla tato výroba umístěna, vystavěl v roce 1800 Karl Kühnel, zvaný "Nazkorl", pradědeček zakladatele firmy.
Stavba byla z hrázděného zdiva, pokrytá přírodní břidlicí. Měla 6 místností a vlastní vodovod, což bylo v roce 1800 velkým luxusem. K tomuto domu také původně patřila zahrada, pole a chlév.
V roce 1920, přistoupil do firmy Karl Kühnel mladší (*13.1.1894) a spolu se svým otcem rozšířili výrobu. Roku 1931, měli ve firmě již na 40 zaměstnanců. Tato výroba existovala až do roku 1945, kdy byla rodina odsunuta. Po odsunu se Karl Kühnel s celou rodinou přestěhoval do Drážďan, kde ještě dnes žijí někteří jeho potomci.
Dům v Petrovicích byl z důvodu špatného stavu v šedesátých letech minulého století zbourán.
Horní obrázek - zaměstnanci firmy Karl Kühnel, výroba knoflíků a kovového zboží (1931) Kauschka - Haus Nr. 358
Poděkování za poskytnuté informace a část obrázků patří paní Renate von Babka
Firma Gebrüder Wolf / August Wolf & Söhne - továrna THEKLA
Vznik: roku 1840
Místo: Peterswald No.218 (Petrovice čp.218)
Zakladatel této firmy Franz Wolf, narozený roku 1812, v domě čp. 273 v Petrovicích, měl šest sourozenců - pět bratrů a sestru. Nejstarší z bratrů - Wenzel, se stal v budoucnu majitelem továrny na knoflíky z rohoviny, Ferdinand mistrem cihlářským v Mecklenburgu, August ředitelem spořitelny, Josef výrobcem spon a Anton, ten převzal po otci hospodářství. Sestra Theresia se pak provdala za továrníka Konrada z Niedergrundu.
Budoucí podnikatel Franz Wolf zakoupil v roce 1838 domek čp.276 od svého známého, do kterého si také později přivedl svou nevěstu Theklu Bernhardt. Z této doby pochází i rodinná přezdívka "u malé Thekly", později kratší "u Thekly". Roku 1840 začal Franz se svým bratrem Josefem podnikat v oblasti výroby sedlářského zboží (růžice, přezky, ostruhy) ze slévárénské mosazi, pod názvem "Bratři Wolfové".
Zpočátku nosil Franz Wolf sám hotové zboží na trhy do Prahy, Brna, ale i Plzně a jako správný obchodník přibalil ještě mnoho dalších věcí, které mohl zobchodovat. Tímto způsobem zvýšil obrat a tak si mohli bratři dovolit i vlastní slévárnu. V této době začali také ve firmě pomáhat již odrostlé děti jednoho z bratrů, Franze. Po zavedení železnice a využití poštovních služeb, se firmě začalo dařit natolik, že si mohli bratři Wolfové dovolit najmout i několik pomocných dělníků.
Po smrti Josefa v roce 1869, ho ve firmě nahradil syn Anton. Roku 1883 se Anton osamostatnil a založil vlastní firmu ve svém domě čp.198. Franz následně převedl původní firmu na svého syna Augusta (v té době již ženatého s Johannou), kteří bydleli v domě čp.274. Firma vzkvétala a o otcův obchod se také začínal velmi živě zajímat Augustův syn Franz. Po dosažení šestnáctého roku Franzova věku, založil otec novou firmu pod názvem "August Wolf a syn". Roku 1884 si rodina postavila nový dům (čp.448). Při výrobě knoflíků, růžic, čalounických hřebíků a dalšího, již v té době zaměstnávali od patnácti do dvaceti dělníků.
Augustův syn Franz jako osmnácti až dvacetiletý mladý muž začal podnikat obchodní cesty do Turecka, Rumunska a Belgie. V roce 1889 byl však nucen nastoupit vojenskou službu a i přes otcovu opakovanou intervenci, odsloužit tři roky. Po návratu z vojny se Franz Wolf oženil s Josefinou Püschel (1890). Roku 1896 se pokusil o vlastní výrobu kvalitnějších čalounických hřebíků, než které dosud jako obchodník nakupoval. Toto se mu také podařilo. Firma vzkvétala a rozšiřovala sortiment.
Po smrti zakladetele firmy, dědečka Franze, Franze Wolfa v následujícím roce, vyráběl již knoflíky ve velkém. Následovala výroba okrasných spon a celuloidových knoflíků. V roce 1905 se Franz podruhé oženil (devět let po smrti své první ženy), když mu nevěstou byla Lina Dunkel z Vídně. V důsledku stálého fyzického a psychického vypětí v pracovním životě, Franz Wolf 15.srpna roku 1911 zemřel.
Za svůj život se mu však podařilo rozvinout původně dědečkův obchod a výrobu k plnému rozkvětu. V době maximální konjuktury (1906 - 1912), měla firma na 300 zaměstnanců.
Roku 1910 nastoupil do firmy Franz Hiebsch, synovec starého pána Augusta Wolfa.
Tento se ještě ve stejném roce oženil s jednou ze dvou dcer z prvního manželství Franze Wolfa, Friedou Wolf. Roku 1914 nastoupila do firmy též druhá z dcer Marie, která se jako podílnice stává v roce 1917 spolumajitelkou firmy. Od té doby začal vážený továrník Hiebsch investovat do rozšiřování firmy a dokonalejšího zařízení, včetně výroby dalších typů knoflíků.
Následkem vážné nemoci a změn způsobených světovým vývojem však ztrácí nejlepší odbytiště a podnik pomalu upadá do útlumu.
Ačkoliv od této doby firma několikrát změnila majitele, stále se o ní vždy hovořilo jako o továrně Thekla.
Carl Kühnel (Ernst Louis Gottschald, Richard Dittmeyer a Gustav Hoffmann)
Vznik: roku 1782
Místo: Peterswald - Hungertuch No.76, 209, 91, 146 (Petrovice - Hladov čp.76, 209, 91, 146)
První informace o této firmě sahají až do roku 1782, kdy začal Franz Joseph Kühnel (*9.4.1734) vyrábět ve své dílně v čp. 76 cínové knoflíky a lžíce. Prosperující výroba pak umožnila zařadit nové produkty, jako jsou další typy knoflíků a mosazné lžíce. V čp. 76 tak výroba zůstala celých 58 let, do roku 1840.
V tomto roce výroba skončila a byla obnovena až Carlem Kühnelem po osmnáctileté přestávce (1858), v domě čp. 209 a následně pokračovala do roku 1871. Tímto rokem však nastala zásadní změna. Carl se spojil s drážďanským podnikatelem Ernstem Louisem Gottschaldem a v Petrovicích Hladově spolu vystavěli novou továrnu. Tato nová budova byla postavena na základech starého mlýna, který v minulosti vyhořel.
To, že Carl Kühnel postavil novou budovu stojící na samotě Hladov, nebyla žádná náhoda. Po celé generace, již od roku 1631, patřily v Hladově rodině Kühnelů rozsáhlé pozemky. Z místní části Hladov, také pocházel první z rodu Kühnelů jménem Hanss, který byl krejčím.
Hanss Kühnel, se oženil 25.9.1661 s Annou Umblauft, ale manželství si dlouho neužil. Zemřel již po třech letech, v roce 1664. Jeho syn Christian, narozen 2.7.1662, byl mistrem mlynářským ve mlýně, na jehož základech jeho pra pra pravnuk Carl Kühnel, postavil se svým společníkem továrnu na výrobu kovového zboží.
Se svým společníkem Ernstem Louisem Gottschaldem, měl C. Kühnel víc, než jen obchodní vztah. Jeho syn Carl Franz, narozený 8.3.1879, byl kmotřencem E.L. Gottschalda.
17.10.1881, mezi půl čtvrtou a šestou odpolední, zachvátil výrobní budovu čp. 91 velký požár. I když byla celá tovární budova skoro zničena, podařilo se poměrně rychle celý provoz obnovit.
Z tohoto důvodu, po deseti letech vzájemné spolupráce, také došlo k rozchodu pánů Kühnela a Gottschalda, kteří do té doby podnikali společně.
C. Kühnel vyráběl krátce dál v provozovně čp. 209, ale během roku zakoupil novou budovu čp. 146 „Storchenmühle“, kterou pak v roce 1887 významně rozšířil.
Ve výrobním programu byly knoflíky, součásti deštníků, nábytkové kování a později přibylo i lyžařské vázání. V roce 1903 byl za své výrobky oceněn státní cenou. Zemřel 29.7.1910 a je pohřben na hřbitově v Petrovicích.
Po opuštění továrny čp. 209 Carlem Kühnelem, ji bývalý společník Ernst Louis Gottschald znovu vybudoval a současně založil pobočku při státní silnici v Hellendorfu pod názvem Ernst Louis Gottschald. V roce 1890 pak obě tyto továrny převzali Richard Dittmeyer a Gustav Hoffmann z Drážďan, kteří ji pak dále provozovali pod názvem E. L. Gottschald - nástupci.
Výroba z původní Gottschaldovy továrny stojící při státní silnici byla současně přesunuta do obce Kleppisch. Z důvodu nemoci, se Hoffmann roku 1907 vrátil do továrny v Hladově, kterou převzal od syna svého společníka. Oba závody byly od této chvíle oddělené, včetně vlastního účetnictví.
Jediné co zůstalo společné pro obě továrny, bylo firemní označení. Na štědrý večer roku 1914, však vypukl v hladovské továrně ohromný požár. Bohužel, právě tato továrna byla nově vybudovaná a významně rozšířená. Shořelo vše, včetně obytného domu pro zaměstnance. Následně požádal Hoffmann bývalého společníka o rozdělení firmy a to i včetně názvu. Po této dohodě se začal podnik nazývat Firma G. Hoffmann.
Po obnově se pak i následně vyráběly drobné kovové předměty a součásti deštníků.
Franz Haase - továrna na výrobu kovových předmětů
Vznik: roku 1884
Místo: Peterswald (Petrovice)
Firmu založil roku 1884 Franz Haase senior.
Jako první se zde začaly vyrábět knoflíky všeho druhu, následované sponami pro výrobu rukavic.
Během následujících let se výrobě a obchodu dařilo natolik, že již v roce 1903 mohla proběhnout výstavba moderní továrny.
Zde i nadále pokračovala výroba kovových knoflíků a odlévaných výrobků.
Franz Josef Haase - továrna na výrobu kovových knoflíků
Vznik: roku 1891
Místo: Peterswald No.464, 465 (Petrovice čp.464, 465)
Továrna na výrobu kovových knoflíků, německy Metallknopffabrik, byla založena Franzem Josefem Haasem roku 1891.
Významnou přestavbou pak prošla roku 1901.
Hlavním výrobním artiklem byly knoflíky na export.
Franz Josef Püschel - továrna na výrobu kovových knoflíků
Vznik: roku 1879
Místo: Peterswald No.77, 352 (Petrovice čp.77, 352)
Počátkem sedmdesátých let 19.století, zakoupil Franz Josef Püschel od svého strýce Franze mlýn, jednu z nejstarších budov v obci. Podle pozemkové knihy, patřil mlýn již cca před sto lety jakési Rosalii Püschel, následované rodinou Haaseových.
Někdy kolem roku 1880, zřídil Püschel ve mlýně vzorkovnu mosazného plechu, kterou začali využívat jak místní, tak i zahraniční továrníci.
V roce 1903, přikoupil budovu čp.352, která byla nejdříve hostincem, následně i prosperující továrnou na výrobu sametu. Ve stejném roce zde Püschel zahájil výrobu módních plechových knoflíků, vyvedených v mnoha barvách. Později se začal specializovat na přišívací stiskací knoflíky.
Po překonání počátečních nesnází a po zavedení patentovaných automatů, se výroba rychle rozšířila. Tomu napomohla i nově získaná odbytiště v Rusku.
Ve své továrně zaměstnával cca 80 - 100 lidí, včetně velkého množství domácích dělníků.
Franz Josef Püschel zemřel v roce 1927 a továrna tak přešla do rukou jeho syna Rudolfa, který ji vedl až do roku 1946.
Firma produkovala své výrobky celou válku (knoflíky a spony byly potřebné stále), ale po jejím skončení se situace rapidně změnila.
Nastal čas deportací a tak se Rudolf Franz Püschel rozhodl ze své továrny zachránit vše, co mohl.
Začal usilovně pašovat své výrobky za silně hlídanou hranici, vzdálenou pouze 500 metrů od továrny a svého domu. S batohem plným knoflíků přecházel noc, co noc a vše ukrýval v důmyslné skrýši na německé straně. Tímto způsobem se mu podařilo přenést i některé důležité součásti výrobního zařízení.
V srpnu roku 1946 došlo i na vyhoštění Püschelovy rodiny a během jednoho týdne byli deportováni do tehdejšího východního Německa, do města Radis. Rudolfovi se pak následně podařilo všechny své tajně přenesené výrobky a díly převézt do svého nového působiště a roku 1947 otevřít továrnu Radis Püschel-Mühle. Nová továrna své brány definitivně zavřela v roce 1975 a její majitel ji přežil o pouhých 6 let. (Zemřel 15.12.1981 ve věku 82 let)
Pokud máte někdo informace či fotografie, o které jste ochotni se podělit, popř. opravit již zveřejněné, budu velmi rád za jejich poskytnutí.
Část textových a obrazových materiálů byla převzata a zpracována z následujících stránek - www.tisa.cz, www.obecpetrovice.cz, www.boehmisches-erzgebirge.cz, www.heimatgemeinschaft-peterswald.de a www.peterswald.org
Obrázek rodiny Püschelů a vzorník, uveřejněn s laskavým svolením www.wildthingsbeads.com
