Výroba knoflíků v Koh-i-noor Děčín n.p., závod 02 Tisá
Po skončení 2. světové války a odsunu německých obyvatel potřebovala osvobozená republika pracovité ruce a nabízela dosídlencům nové domovy a hodně práce. 16. července 1945 přijelo 16 dělníků z továrny J. Vaňka na kovové zboží v Praze do pohraniční obce, o níž věděli pouze to, že leží na samých hranicích republiky a soustřeďuje dvacet továren a továrniček na knoflíky, zdrhovadla, či čalounické hřebíky.
Změna velkoměstského života za vesnický klid, i když uprostřed krásné přírody, některým nevyhovovala a tak z oněch šestnácti zbyli v roce 1975 pouze čtyři : Karel Matouš, Karel Švec, rytec Antonín Štěrba a nástrojař Josef Jabůrek.
Nicméně už v říjnu 1945 žilo v Tisé 421 obyvatel, kteří byli převážně české a slovenské národnosti. Koncem roku 1946 se jejich počet ustálil na osmi stovkách. Do konce roku 1945 bylo do provozu uvedeno 15 podniků a o rok později již začínala snaha o jejich spojení. Přicházeli sem odborníci z řad německých antifašistů, kteří nebyli odsunuti a měli zkušenosti s výrobou jablonecké bižuterie.
Do Tisé byla převedena výroba knoflíků a řetízků z Jablonce na Nisou a pod správu závodu Tisá, byly též převedeny i petrovické závody. Přestože bylo v té době na světě více než 250 výrobců knoflíků, o knoflíky z Tisé byl takový zájem, že byla celá produkce vyvážena do několika desítek zemí celého světa.
Požadavky zahraničních trhů na bohatost sortimentu nutily výrobce ke spolupráci s výtvarníky a návrháři. Ročně přicházelo z výroby okolo 20 nových vzorů, které uspokojovaly rozmary módy a rozmanitost vkusu různých zemí.
V roce 1946 byl zřízen Fond národní obnovy, který za spoluúčasti členů místní správní komise pomáhal novým osídlencům. Ti doporučovali konfiskované a již oceněné majetky převést z národní správy do vlastnictví uchazeče. 21.8.1948 byla zrušena národní správa firem C.A. Weidmüller, Prokop Jäger a syn, Berthold Jäger, Augustin Hieke Josef Weigend, Rauchfuß a CO, Franz Bernhardt, Paul Brüder a Josef Löbel (kartonážka).
Všechny tyto podniky už delší dobu hospodařily společně a tak se v roce 1948 stali součástí národního podniku Koh-i-noor Děčín. Výroba byla později soustředěna pouze do tří středisek: č. 4 (Prokop Jäger), č. 5 (Berthold Jäger) a č. 6 (Weidmüller). Ke dvoustému výročí založení výroby dostal závod Koh-i-noor v r. 1970 "státní vyznamenání"
Za zásluhy o výstavbu se tak řada dělníků dočkala ocenění své dlouholeté práce. V Tisé byla uspořádána výstava a o výrobě knoflíků informoval v televizi tehdejší ředitel tiského provozu pan Karel Matouš.
I dobový tisk nezůstal pozadu, přinesl např. tyto informace: "Je požitkem sledovat šikovné ruce zkušeného rytce Antonína Štěrby a Josefa Slavíka při téměř drobnohledné práci nebo pečlivost, s jakou dávají dohromady nástroje Josef Jabůrek či Daniel Málek. Není jednoduché vyrýt filigránové ozdoby či dát dohromady nástroj až pro deset operací tak přesně, jak je třeba. Desítky žen pak dávají za pomoci stroje dohromady filigránový knoflík, který musí podstoupit až 16 operací".
V roce 1967 vyhlásilo vedení podniku soutěž na ochrannou známku knoflíků. Vzhledem k tomu, že nejžádanějším výrobkem byly kovové knoflíky (tzv. blýskáče), zvítězil návrh na zobrazení ptáka, držícího v zobáku lesklý kovový knoflík. (I straky kradou nejraději knoflíky z Tisé.)
Roku 1973 bylo v Tisé vyexpedováno
32 milionů knoflíků a zdrhovadel.
Výrobci knoflíků v Belgii či Německu mohli dodat své zboží za tři týdny, ale mnozí zákazníci byli ochotni počkat i šest měsíců či déle na dodávku knoflíků z
Tisé, neboť oceňovali jejich kvalitu.
Ale přece jenom začínal zájem o knoflíky klesat.
Bylo potřeba zavést doplňkový program: čalounické hřeby, manžetové knoflíky, kadeřnické potřeby, svícínky na vánoční stromky, plachtové kroužky, rtěnky a mnoho dalších drobných kovových výrobků.
Nicméně i přes tyto nesnáze, přežila výroba knoflíků v Tisé další úspěšné roky, hektické porevoluční období, ale přes rok 2000 se již v plné síle nedostala. Provoz firmy Koh-i-noor s.r.o. v Tisé byl právně ukončen v polovině roku 2001.
Konec starých časů..., o deset let později - 1.8.2011
Podklady pro textovou část byly převzaty z www.tisa.cz